Zajímavosti z právní praxe
Greenwashing a ochranné známky
21/01/22
Greenwashing je v poslední době skloňován především v souvislosti s taxonomií EU, představující klasifikaci environmentálně udržitelných investic, konkrétně s dočasným zařazením jaderné energie mezi čisté zdroje. V dnešním příspěvku se však budeme zabývat nespornými příklady greenwashingu, tedy snahy přesvědčit spotřebitele, že podnikání společnosti se zasazuje o ochranu životního prostředí více, než jak tomu ve skutečnosti je.
Na základě náhodného prověření webových stránek, označujících své výrobky či služby jako ekologické, bylo mezinárodní organizací International Consumer Protection and Enforcement Network (ICPEN), zastřešující národní dozorové orgány pro ochranu spotřebitele, zjištěno, že více než 40% „zelených“ webů obsahovalo obchodní sdělení klamavá či nepravdivá. Podle práva Evropské unie, a potažmo i podle české právní úpravy, se může jednat o nekalou obchodní praktiku, nekalosoutěžní jednání, v neposlední řadě také o porušování práv k ochranným známkám.
Jak podle evropské, tak i národní úpravy, nelze zapsat označení, které by mohlo klamat veřejnost, zejména pokud jde o povahu, jakost nebo zeměpisný původ výrobku nebo služby. Pokud by již zapsaná ochranná známka byla užívána způsobem, který může vést ke klamání veřejnosti v tomto smyslu, může být na návrh třetí osoby nebo z vlastního podnětu Úřadu průmyslového vlastnictví rozhodnuto o zrušení ochranné známky nebo prohlášení neplatnosti ochranné známky. Odlišnosti mezi oběma instituty, stejně jako náležitosti podání, jsme připraveni zájemcům osvětlit.
Problematiku sleduje také Úřad Evropské unie pro duševní vlastnictví (EUIPO), pod jehož gesci spadá např. zapisování ochranných známek EU. Podle Evropské komise pak lze skutečně sledovat narůstající praxi greenwashingu, úměrnou rostoucí preferenci spotřebitelů volit výrobky a služby kladoucí důraz na udržitelnost.
