Krátce o síťové neutralitě

Internet představuje celosvětovou počítačovou sít propojující další, menší, počítačové sítě vytvořené vládami, komerčními subjekty a dalšími, kdy připojení do internetu je zajišťováno poskytovateli internetového připojení, tzv. ISP (Internet Service Provider).

Právě na ISP leží v současnosti velká míra odpovědnosti. Jsou to právě ISP, kteří zajišťují technickými prostředky přístup k obsahu, který je na internetu uložen. Z uvedeného je poté možné dovodit, že ISP umožňuje technicky se připojit na internet, kdy zároveň vykonává faktickou kontrolu nad možností vlastního přenosu, rychlosti, stability přenosu, popř. nad dalšími souvisejícími aspekty. S výkonem technické kontroly nad připojením k internetu úzce souvisí princip síťové neutrality.

Síťová neutralita představuje princip, na jehož základě by poskytovatelé připojení a provozovatelé služeb měli zacházet se všemi po síti přenášenými daty rovnocenně, nezávisle na jejich obsahu, původu a cíli. Konečný uživatel tak má plně ve své dispozici způsob, jakým využije své datové připojení.

V praxi výkon síťové neutrality znamená, že ISP mohou účtovat pouze za rychlost připojení nebo za objem přenesených dat. V případě, že by princip síťové neutrality nebyl zachován, ISP by mohly omezovat dostupnost nebo rychlost služeb, mohlo by docházet přímo k blokování přístupu na vybrané internetové stránky.

Princip síťové neutrality tak zajišťuje rovnocenný přístup k internetu, službám a obsahu uloženému na internetu. Bez existence a dodržování tohoto principu vyvstává oprávněné riziko, že by ze strany ISP mohlo docházet k zásahům v rámci jím provozované sítě a tyto zásahy by následně mohly vést k omezení přístupu k internetu. Není vyloučený i takový scénář, kdy by docházelo k omezení či zablokování přístupu k obsahu či službám těch subjektů, kteří by nesouhlasili s politikou, popř. s praxí, daného ISP.

Současně je možný i takový scénář, kdy by ISP ovlivňoval dostupnost služeb na základě odpovídající kompenzace, např. v penězích. V takovém případě není zřejmé, jak by požadavek úhrady za zajištění dostupnosti vypadal, zda by byl ze strany ISP požadován po poskytovateli nějaké služby dostupné online (YouTube, Spotify, Netflix), nebo zda by byl vymáhán přímo po koncovém uživateli. S ohledem na výše uvedené není možné vyloučit zvýšení nákladů na internetové připojení, popř. zvýšení poplatků za služby poskytované prostřednictvím internetu.

Zavedení zpoplatnění zvýšení kvality dostupnosti vybraných služeb by tak zároveň mohlo vést k vícerychlostnímu internetu. V tomto směru nelze opomenout možnost využívat internet i s ohledem na technologické startupy. Pro tyto začínající společnosti by byla odpovídající dostupnost jím vyvíjených a nabízených služeb ze strany veřejnosti významná otázka, a to včetně případného poplatku, protože finanční stránka zde hraje existenční úlohu. Absence zásady síťové neutrality by tak mohla vést k omezení svobody internetu jako takové, stejně jako ve svém důsledku k omezení svobodného podnikání.

Na území Evropské unie je princip síťové neutrality zakotven v Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2015/2120 ze dne 25. 11. 2015. Rozbor celého Nařízení ve vztahu k síťové neutralitě není možný v rozsahu tohoto příspěvku, proto jsou níže zmíněna příkladmo pouze některá ustanovení.

V rámci tohoto Nařízení je zakotvené právo koncových uživatelů prostřednictvím své služby přístupu k internetu např. na přístup k informacím, využívání a poskytování služeb aplikací a služeb, stejně jako v neposlední řadě využívání svého koncového zařízení podle svého vlastního výběru. Uvedené právo je však modifikováno tím, že jak unijní právo, tak národní právo může určit, že daný obsah, aplikace nebo služba je nelegální a v takovém případě je možné přístup blokovat. Pro samotné poskytovatele služeb přístupu k internetu obecně platí, že se všemi druhy provozu musí být nakládáno stejně.

Současně jsou však v rámci Nařízení stanoveny podmínky, za kterých je zavedení opatření přiměřeného řízení provozu možné. Opatření řízení provozu je možné zavést, jestliže jsou např. tranparentní, nediskriminační, přiměřená nebo dočasná. Přijatá opatření řízení provozu nesmí být uplatňována déle, než je nezbytně nutné. Opatření řízení provozu je však možné dále přijímat, jesltiže jsou přijaty za účelem dodržení unijního a národního práva, zachování integrity a bezpečnosti sítě nebo zabránění přetížení sítě. 

Nařízení však trpí i svými nedostatky, které spočívají v absenci úpravy některých praktik. Jako příklad je možné jmenovat praxi „pozitivní diskriminace“ označovanou spíše jako „zero-rating“, která je založena na zpoplatnění přenesených dat nulovou nebo neobvyklou sazbou. Tato praxe se však postupně stává předmětem přezkumů. Jedno z nejaktuálnějších rozhodnutí vydal dne 15. 12. 2017 v této věci německý telekomunikační regulační regulátor Bundesnetzagentur, kdy předmětem přezkumu byla služba StreamOn mobilního operátora Telekom Deutschland GmbH. Kromě uvedené praxe „zero-rating“ je možné se setkat i s dalšími praktikami, jako je blokování konkrétních částí síťové infrastruktury, konkrétně blokování portů, které jednotlivé služby využívají.

V rámci Evropské unie tedy byla přijata výše uvedená právní úprava zakotvující princip síťové neutrality. Princip síťové neutrality představuje aktuální téma řešící podmínky samotného přístupu ke službám poskytovaným prostřednictvím internetu a obsahu dostupnému prostřednictvím internetu. Podle některých názorů právní úprava neposkytuje komplexní zajištění síťové neutrality, nicméně v rámci Evropské unie právní zakotvení principu síťové neutrality existuje. Tímto se přístup Evropské unie odlišuje např. od přístupu USA, kde došlo ke konci roku 2017 k její právní deregulaci.

Mgr. et Mgr. Vojtěch Šmíd

• Zpět na úvodní stránku