Publikace

Obnovení účasti společníka s.r.o. při ukončení exekuce

25/05/15

V druhé polovině minulého roku vydal Nejvyšší soud usnesení1 týkající se obnovení účasti společníka ve společnosti s ručením omezením v případě, kdy dojde k zániku účinků exekučního příkazu, kterým byl postižen jeho podíl ve společnosti a jehož účast ve společnosti tak v souladu s ustanovením § 206 zákona č. 90/2012 Sb., zákon o obchodních korporacích (dále jen ,,ZOK“), zanikla.

Dle mého názoru se zcela jistě jedná o pro korporátní praxi významné rozhodnutí, které opouští poměrně nešťastnou praxi předrekodifikační úpravy a vnáší světlo do současných nejasných výkladů ustanovení § 206 odst. 3 ZOK.

Dle dřívější úpravy zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník (dále jen ,,ObchZ“) docházelo na základě ustanovení § 148 po právní moci usnesení o nařízení výkonu rozhodnutí/exekučního příkazu postižením obchodního podílu k zániku účasti povinné osoby ve společnosti. Tato účast pak byla obnovována, pokud bylo nařízení výkonu rozhodnutí/exekuce pravomocně zastaveno/a.2

K formálnímu výkladu daného rozhodnutí se Nejvyšší soud poprvé přiklonil ve stanovisku R 31/2006. Tento zde vyslovil názor, že exekuční příkaz nelze odstranit způsobem, že by jej exekutor následným rozhodnutím „zrušil“, neboť ani exekuční řád ani občanský soudní řád eventualitu takového rozhodnutí (v rozhodné době) nepřipouští a uzavřel, že „k obnovení účasti společníka obchodní společnosti nebo člena družstva, jejichž podň, resp. členská práva a povinnosti, byly postiženy exekucí jako jiná majetková práva, nedochází „zrušením" exekučního příkazu, nýbrž (pouze) zastavením exekuce.“

Přeneseně, pokud došlo k ukončení exekuce jiným způsobem než pravomocným zastavením (tj. například na základě dobrovolného splnění závazku přímo exekutorovi, kdy nebylo již možné zastavit exekuci, neboť tímto byla exekuce provedena a tedy i ukončena), účast daného společníka se neobnovovala. Tyto názory pak byly dovoženy i následnými rozhodnutími Nejvyššího soudu, zejména pak stanoviskem R 64/2009, dle kterého „nebude-li exekuce zastavena podle § 52 odst 1 exekučního řádu a § 268 odst. 1 písm. g) o. s. ř., účast povinného ve společnosti s ručením omezeným, jež zanikla podle §148 odst. 2 obch. zák., se pouhým zaplacením vymáhané pohledávky povinným neobnoví.

Bez ohledu na novelu exekučního řádu ke dni 1. 8. 2008 spočívající v zavedení možnosti zrušení exekučních příkazů a přes občas se vyskytující snahy o teleologický výklad dotčených ustanovení3 se praxe soudů stále držela přísně formálních posuzování těchto situací. To i přes to, že v daném stanovisku R 64/2009 Nejvyšší soud vyslovil dílčí závěr, dle kterého „v důsledku dobrovolného zaplacení vymáhané pohledávky společníkem (povinným) po nařízení exekuce však vymáhané právo zaniká (ledaže exekuce již byla provedena). Tím je založen zákonný důvod pro zastavení exekuce podle ustanovení § 268 odst. 1 písm. g) o. s. ř.“

Právě k tomuto závěru se v úvodu zmíněném usnesení přiklonil Nejvyšší soud při posuzování obnovování účasti společníka s.r.o., resp. člena družstva dle úpravy ZOK a vyloučil tak názory, dle kterých se by se mohl dřívější formální postup uplatnit i pro ne zcela jasnou rekodifikační úpravu.4

Vedle uvedeného nepřímého závěru dle R 64/2009 vyšel Nejvyšší soud analogicky i ze svého dřívějšího rozhodnutí sp. zn. 31 Cdo 2827/2012, ze dne 20. 5. 2015, u kterého, byť zejména v poměru družstev, opustil dřívější formální požadavky a stanovil, že „termín „zastavení exekuce“ obsažený v § 231 odst. 2 obch. zák. je třeba vykládat tak, že kromě zastavení exekuce podle § 55 a násl exekučního řádu, respektive § 268 a násl o. s. ř., zahrnuje též další způsoby zániku účinků exekučního příkazu postihujícího členská práva a povinnosti člena družstva (včetně zrušení exekučního příkazu či provedení exekuce); výjimkou jsou případy, v nichž byla vymáhaná povinnost splněna z prosďedků získaných postižením členských práv a povinnosti. K obnovení účasti pak dochází bez dalšího již v okamžiku zániku účinků exekučního příkazu, jímž byly členská práva a povinnosti postiženy.“

Bez ohledu na ne zcela jasnou formulaci obnovení účasti společníka po „zrušení rozhodnutí" dle odst. 1 ustanovení § 206 ZOK (což je bez rozporu posun oproti úpravě ObchZ, nicméně stále s ne příliš jasným rozsahem), dle Nejvyššího soudu dochází k tomuto obnovení účasti ex lege v okamžiku zániku účinků exekučního příkazu a to bez ohledu na to, jakým způsobem tyto účinky zanikly.

Byť se i v aktuálně posuzovaném případě jednalo o vyloučení a obnovení členství v družstvu, rozhodl se Nejvyšší soud vyjasnit uvedenou problematiku nejen ve vztahu k družstvům při výkladu § 231 odst. 2 ObchZ., nýbrž i vztažením k poměrům společnosti s ručením omezeným, a to jak při výkladu § 148 odst. 4, resp. 5 ObchZ (ve zněních účinných do 31. prosince 2012, resp. do 31. prosince 2013), tak od 1. ledna 2014 při výkladu § 206 odst. 3 ZOK.

Co se týče právního režimu pro posouzení obnovení, s ohledem na to, že se účast společníka obnoví právě k okamžiku zániku účinků exekučního příkazu, jímž byly členská práva a povinnosti postiženy, není rozhodující den, kdy byl podán návrh na zahájení řízení, ani den, k němuž je datováno „vyrozumění" soudního exekutora o zániku pověření k provedení exekuce (jako v posuzovaném případě), nýbrž den zániku účinků exekučního příkazu. Úpravu ZOK je pak tedy možné aplikovat pouze tehdy, zanikly-li účinky exekučního příkazu po 31. prosinci 2013.

Pro vyloučení pochybností je však nutné zmínit, že toto obnovení nenastane bez dalšího vždy, nicméně je pro něj stále nutné splnit příslušná ustanovení právních předpisů. Zejména5 pak jde o skutečnost, že k zániku účinků exekučního příkazu, jímž byl podíl postižen, musí dojít před tím, než společnost naloží s uvolněným podílem postupem podle § 212 a násl. ZOK, resp. dle § 148 odst. 4-5 ObchZ.

Proto je třeba pamatovat na to, že pro zápis obnovené účasti dotčeného společníka s.r.o. do obchodního rejstříku je nutné doložit nejen listiny dokládající zánik účinků exekučního příkazu (např. oznámením soudního exekutora o skončení exekuce), nýbrž i listiny prokazující, že k tomuto zániku účinků došlo před tím, než společnost naložila s uvolněným podílem postupem podle § 212 a násl. ZOK (např. výpis ze seznamu společníků nebo čestné prohlášení společnosti).

Mgr. Ing. Martin Jurník

Poznámky

  1. Usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 29 Cdo 5455/2014, ze dne 30. 9. 2015.
  2. Ustanovení § 148 odst. 5 ObchZ.
  3. Např. rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 1.9.2011, sp.zn. 42 Co 283/2011, dle kterého soud na základě teleologického výkladu dospěl k posouzení dobrovolné úhrady vymáhané částky jako analogické situace k pravomocnému zastavení exekuce a obnovil členská práva a povinnosti povinného člena družstva
  4. Viz např. Vlachová B.: Exekuce postižením podílu ve společnosti s ručením omezeným ve světle rekodifikace; První rozhledy 3/2012; str. 86: „Vzhledem k dřívějšímu restriktivnímu výkladu Nejvyššího soudu je nicméně pravděpodobné, že v případě skončení exekuce vymožením pohledávky se účast ve společnosti obnovovat nebude. Nic na tom nezmění ani § 47 odst. 6 EŘ, který stanoví, že provedením exekuce zanikají účinky všech vydaných exekučních příkazů. Prosté oznámení exekutora o skončení exekuce dle § 46 odst. 8 EŘ tedy k obnovení účasti společníka ve společnosti stačit nebude.“
  5. Pro doplnění je pak také nutné zmínit, že s účinností od 1. 1. 2013 není obnovení možné ani v případech, kdy účast společníka zanikla udělením příklepu v dražbě; dané se uplatní i pro právní režim dle ZOK.