Publikace

Občanský zákoník a právo duševního vlastnictví

01/03/16

Dne 9. března proběhl v prostorách paláce Dunaj na Národní třídě seminář, organizovaný Českou advokátní komorou a Českou národní skupinou AIPPI (mezinárodní asociace pro ochranu duševního vlastnictví) na téma Občanský zákoník a právo duševního vlastnictví.

Předseda Sekce duševního vlastnictví ČAK, JUDr. Milan Kyjovský uvedl účastníky do probírané problematiky a role moderátora se ujal předseda výboru České národní skupiny AIPPI, JUDr. Michal Havlík. Přednášejícím na téma Občanský zákoník a právo duševního vlastnictví byl prof. JUDr. Ivo Telec CSc.. Hlavním cílem semináře bylo objasnit vybrané otázky práva duševního vlastnictví, kterým bylo po rekodifikaci třeba věnovat pozornost a které stále mohou působit nesnáze v praxi. Seminář poskytl teoretické osvětlení některých systémových změn a vyjasnil zařazení některých právních institutů v rámci systematiky NOZ. S ohledem na své někdejší působení v Rekodifikační komisi pro nový občanský zákoník mohl prof. Telec podrobně popsat myšlenkový základ některých přijatých návrhů, stejně jako nutnost konkrétních ústupků za cenu vytvoření pokud možno maximálně komplexní právní úpravy práva duševního vlastnictví, reflektující požadavky vývoje právního, technologického i společenského. Takto se seminář zabýval staronovou úpravou práva duševního vlastnictví v NOZ a vlivem na další aplikaci zvláštních zákonů.

V první části semináře se prof. Telec věnoval oblasti závazků, kdy upozornil na roztříštěnost úpravy licencí, tedy nejen přesun do NOZ, ale dále úpravu licence v zákoně č. 106/1999 o svobodném přístupu k informacím a v zákoně č. 123/1998 Sb. o právu na informace o životním prostředí.

V souvislosti s obecným výkladem licence a s odkazem na aktuální judikaturu se prof. Telec zabýval praktickou otázkou okolností, za nichž je nutný sepis licenční smlouvy a kdy postačí doložitelné svolení s užitím díla.

Dále se seminář věnoval aktuálně komerčně zajímavé oblasti prolínání osobnostních práv a práv autorských a to zejména na příkladu limitu poskytnutí svolení s užitím osobnostních atributů, zejména podobizny, ke komerčním účelům, především tedy u osob veřejně známých, kde tento kvazilicenční právní vztah je obvykle, v souladu s úpravou práva na ochranu osobnosti, upraven pouhým svolením osoby a zajištění dodržení rozsahu svolení smluvní sankcí. V praxi je k tomuto třeba upozornit na zákonné limity a možné dopady zpětvzetí svolení. Na tomto příkladu pak byla podrobněji rozpracována myšlenka licence coby „pohledávky na strpění“. Optikou této myšlenky byla pak nahlížena v diskuzi také otázka ustanovení § 2370, řešící možnost výpovědi smlouvy, uzavřené na dobu neurčitou.1 Takto byla dále podrobněji rozebrána právní povaha licence, jako smlouvy uzavírané na dobu neurčitou vs. na dobu určitou (určitelnou odhadem). V této souvislosti pak bylo řešeno také několik praktických otázek, souvisejících s volbou vhodné právní ochrany předmětu průmyslového vlastnictví s ohledem na aktuální judikaturu.

Účastníci diskutovali také některé z praktických otázek, které byly řešeny, jako například vhodnou volbu právních prostředků k vymáhání práv z duševního vlastnictví, opět v návaznosti na novou právní úpravu v NOZ. Seminář představil také činnost AIPPI.

Seminář se zaměřil také na některé praktické problémy, jako je odchylnost pojmových legálních znaků v některých národních úpravách. Nad tímto tématem se lze zamyslet také z pohledu jednotného digitálního trhu, cíle sbližování práva duševního vlastnictví a otázky mezinárodní spolupráce v odvětvích s právem duševního vlastnictví souvisejících, která se stává stále běžnější.

Mimochodem také vládní návrh novely autorského zákona v aktuální podobě představující především změnu v přepracování koncepce kolektivní správy (v návaznosti na směrnici o kolektivní správě),2 i v této oblasti se „sbližováním“ počítá a to např. možností, na základě oprávnění nositelem práv, vykonávat kolektivní správu v určeném rozsahu přeshraničně, úpravou poskytování licence k hudebnímu dílu a nově upravená možnost využití prostředníků a hostujících prostředníků. Návrh počítá s uvolněním vztahu mezi příslušným kolektivním správcem a nositelem práv, větší systematičnosti, flexibilitou a „uživatelnosti“ pro nositele práv a do jisté míry také pro uživatele děl spravovaných, kdy naopak na kolektivní správce klade nové nároky, (nejen viz. výše). Za pozitivní lze označit informační povinnost kolektivního správce a to i v oblasti informací poskytovaných na vyžádání. Zajímavou otázkou, v případě zavedení této povinnosti by mohlo být, s ohledem na přístup či technologické řešení, které k naplnění této povinnosti příslušný kolektivní zvolí, s cílem vypořádat se efektivně s vyhodnocováním žádostí a hypotetická návaznost na úpravu veřejných seznamů podle NOZ a její výklad. Tato úvaha je však čistě teoretickou myšlenkou ve vztahu k ochraně autorských práv.

Seminář představoval nejen příležitost pro hlubší pochopení pozadí staronové právní úpravy v jejích souvislostech, ale také nabídl nemálo praktických vodítek pro orientaci v oblasti výkonu a ochrany práv duševního vlastnictví.

Poznámky

  1. Je-li smlouva uzavřena na dobu neurčitou, nabývá výpověď účinnosti uplynutím jednoho roku od konce kalendářního měsíce, v němž výpověď došla druhé straně.

  2. Směrnice Evropského parlamentu a rady 2014/26/EU